Zážitky z Jánské chaty

Srpen se pomalu naloupl do druhé poloviny a nás, mládežníky, to nenechávalo chladnými… Né „fakt“, že nový školní rok už klepe na dveře, nýbrž blížící se datum našeho dlouho plánovaného pobytu na Jánské chatě v Jeseníkách.

Po úspěšném naložení veškeré batožiny do aut a společné modlitbě jsme konečně mohli vyrazit směr Vrbno pod Pradědem - ke Gallům. Netrvalo dlouho a byli jsme na místě, ale pouze zdánlivě… ta opravdová cesta nás totiž teprve čekala. Zatímco jsme parkovali auta, běžel už nám v ústrety strýc Galle, přivítat nás a hlavně půjčit klíčky od chaty. Pak už jsme jen naložili batohy na záda a hurá na chatu. Původní nadšení nás ovšem po pár metrech začalo opouštět, ona ta cesta totiž nebyl žádný med! Ale my jsme to samozřejmě nevzdali a s občasnými technickými přestávkami jsme nakonec dorazili k hezkému paloučku na jehož konci se zračila Jánská chata. Hned jsme se jali ji řádně prozkoumat!

Jsme sortou lidí, kteří si na luxus nepotrpí, takže nám nečinilo žádné problémy její střídmé zařízení. Ba naopak! Jak Pavel sliboval, bylo tam všechno, co jsme potřebovali. Dokonce i erární oblečení (mnozí jej bez jakýchkoli okolků využili).:-) Nevadila nám ani absence sprchy a elektřiny. S hygienou jsme si bohatě vystačili v nedaleké studánce, jakožto jediného zdroje vody v našem blízkém okolí, kterou jsme odebírali taky na vaření a věcí s tím spojenými. Jako zdroj světla nám postačily jak baterky, tak i petrolejové lampy, kterými byla chata vybavena. Část z nás si lampy zvláště oblíbila.:-)

Po rychlém zabydlení se, jsme si pošmákli na výborných palačinkách, které v ten večer měli v režii Paťa, Tom a Jituška a večer jsme zakončili u ohýnku zpěvem – nebylo třeba ani hudebních nástrojů.

Další ráno jsme započali četbou Jitřenky a vydatnou snídaní, jelikož nás čekala procházka na ne příliš vzdálené skály. Odtud se nám naskytl krásný výhled na Praděd. Mimoto jsme si pochutnali na borůvkách, kterých tam bylo mnoho a ještě víc… no přímo borůvkové moře! Podařilo se nám zachytit několik vtipných snímků, na které se brzy můžete těšit. Po návratu do chaty jsme poobědvali, tentokrát jsme si na kuchaře zahráli já, Honza a Jirka Pavlán. Zvolili jsme rizoto, které k naší velké radosti také sklidilo patřičný úspěch od všech strávníků. Zbytek dne jsme vyplnili různými aktivitami (mezi nejoblíbenější patřilo freesbee a večerní „Městečko Palermo usíná…“) a Jirka Pavlán si pak pro nás připravil zamyšlení o proroku Danielovi. Večer jsme završili zase tradičním táborákem, na kterém jsme si i opekli nějakou tu dobrůtku.

Ani jsme se nenadáli a náš pobyt už se pomalu nachýlil ke konci. Poslední den proběhl podobně jako ten, jenž mu předcházel. Na programu byla vycházka na Medvědí vrch. Cesta nebyla lehká, mnohdy úzká a klikatá, ale netrvalo dlouho a „vyškrábali“ jsme se až na vrchol, ze kterého jsme kochali krásnou přírodou a k tomu zakusovali müsli tyčinku. Poté jsme se opět vrátili do chaty a Pavel s Ilonkou, jakožto poslední skupinka kuchtíků, nám připravili smažený květák a sýr s bramborami a zeleninovým salátem. Také oni si zasloužili pochvalné ovace. Pak zbývalo jen sbalit si věci, uklidit v chatě a okolo ní, poslední skupinová fotka a odjezd. Nejdřív teda odchod. Cesta zpět už probíhala daleko svižněji, aby ne, když to bylo pořád z kopce. Pak zbývalo jen odevzdat klíčky zpátky strýcovi, rozloučit se a už jsme si to unaveně, ale vesele razili domů.

Myslím, že za sebe i ostatní můžu říct, že nás tento pobyt zase o něco sblížil a že jsme prožili krásné a nezapomenutelné chvilky, na které pak budeme s nostalgií vzpomínat.

Závěrem chci ještě všem školou povinným popřát úspěšný a Pánem Bohem vedený nový školní rok.

Za mládež

Nikola Vaculíková